Krmenčík probrečel několik nocí! Teď je z něj nový člověk, Plzeň ani repre nezabalil
Jeden z nejkontroverznějších fotbalistů české ligy posledních let. Michael Krmenčík zažil během své kariéry divoké časy, které vyvrcholily v hlavním městě Indonésie. Angažmá v Jakartě bylo podle něj poslední kapkou. Teď se snaží vrátit zpět k jeho starému já.
➡️Snová premiéra Votíkové! Takto zazářila luxusními zákroky a s čistým kontem šokovala v derby Arsenal
Návrat do Viktorie Plzeň byl po konci v Jakartě blízko. Nakonec se Michael Krmenčík upsal kyperskému Apollonu Limassol, kde se snaží rozehrát do optimální formy. Pracuje však také na své psychické stránce. Nejen o ni se rozpovídal v rozhovoru pro sport.cz.
Vánoční nadílka PRÁVĚ TEĎ U BETANA! 250 FREE SPINŮ + 300 KČ ihned po registraci
Angažmá v Indonésii bere 30letý útočník jako dobrou zkušenost, která mu změnila pohled na život. “Vážím si života daleko víc. Toho, co máme. Jakarta byla plná slumů. Plná lidí, kteří nemají vůbec nic.” Během indonéského angažmá vyvrcholily jeho psychické trable.
“Po jednom z mých excesů jsem dostal 6 zápasů stopku. Tohle byla poslední kapka. Uvědomil jsem si, že mám brzdit. Citíl jsem, že to nejsem já. Delší dobu jsem se hledal. Už na hostování ve Slavii. Měl jsem něco jako syndrom vyhoření. Necítil jsem se dobře a nevěděl proč,” přiznal hráč.
Jeho kariéru zahalilo období temna, během kterého ztratil fotbalový kontakt sám se sebou. Neměl chuť docházet na tréninky. Nevěděl proč má hrát fotbal, proč má běhat za míčem. Hřiště mu připadalo velké. Pomohla až spolupráce s mentálním koučem.
“Vyhledal jsem odborníka, který mě nasazuje do správných koleji. Je to posun k lepšímu. Poznávám, že to, co vyzařuju k lidem, se mi pozitivně vrací. Doufám, že se vracím k tomu starému Michalu Krmenčíkovi. Jsem víc zklidněný. Na život koukám s daleko větším nadhledem.” Řeč přišla také na českou reprezentaci.
“Mám v repre devět gólů a chci dát desátý. Ať bude trénovat repre kdokoliv, budu se snažit, abych mu dokázal, že fotbal pořád umím. Nic nebalím. EURO je za půl roku.”
Neuzavírá ani plzeňskou kapitolu. “Návrat byl blízko. S panem Šádkem mám nadstandartní vztahy. Myslím, že naše spolupráce není u konce. Uvidíme, co bude.”Dlouho ho také trápila oslava gólu v dresu Slavie před plzeňským kotlem (pokračování níže).
“Udělal jsem strašnou hloupost. Dobře si to uvědomuju. Sypu si popel na hlavu. Chtěl bych se veřejně omluvit Viktorce, svému mateřskému klubu. Šlo o velkou klukovinu. Táhlo mě to dolů. Nemohl jsem se podívat do zrcadla, spoustu nocí jsem probrečel. V Plzni začaly mé první fotbalové kroky. Už toho bylo řečeno spoustu. Ja vím, kdo jsem, vím, jak jsem se zachoval. Je to jedna z věci, kterou bych ze svého života nejraději vymazal.”
