Zpověď Vladimíra Coufala! Baník mi zničil můj sen, nikdy jim to neodpustím

Z Bílovce až na vrchol. Vladimír Coufal se rozpovídal o svých náročných fotbalových začátcích, ve kterých vysvětlil jeho přetrvávající zlost způsobenou odmítnutím v Baníku Ostrava, promluvil ale také o přestupu do West Hamu a svém vleklém zranění třísla.

Český reprezentant aktuálně prožívá svoji druhou sezonu v dresu Kladivářů. K vrcholu jeho kariéry ovšem vedla trnitá cesta, jejíž začátek se nachází v jedné z amatérských lig, kde kopal za SSK Bílovec.

Rodák z Ludgeřovic se postupem času vypracoval z jedné z nejhorších lig Česka až k té vůbec nejuznávanější na světě, kde spolu se svými spoluhráči píše novodobou historii jednoho z tradičních klubů. Přitom v mladí nebyl daleko od toho, aby se mu jeho sen rozplynul.

„V Baníku zničili můj sen stát se profesionálním fotbalistou, když mě poslali hrát do týmu po boku čtyřicátníků. Ti hrávali po práci, pouze za klobásu a pivo. Jednalo se o třetí nejhorší divizi v Česku.“




„Po odchodu jsem byl nanejvýš odhodlaný. Začal jsem chodit do posilovny a také jsem chodil pravidelně běhat po škole. Chtěl jsem všem dokázat, že jsem schopný hrát na profesionální úrovni.“

„Stále to nosím v sobě. Když mi podali nabídku, abych se vrátil, neudělal jsem to. Nezapomenu jim to. Nedali mi příležitost ukázat, co vše mám v sobě, jen proto, že jsem nebyl dostatečně vysoký. Tehdy mi bylo jen patnáct let. Růst neurychlíte. Ale nechtěli mi dát šanci. O to více v sobě cítím určité zadostiučinění z toho, kam až jsem se dostal,“ popisuje český fotbalista.

➡️🇨🇿VIDEO: Vydra hrdinou Burnley! Český útočník touto trefou vytáhl svůj tým ze sestupového pásma

Devětadvacetiletý reprezentant se za mlada považoval za outsidera. Jeho maminka byla úspěšná gymnastka s řadou úspěchů na mezinárodní scéně, a o její pozornost musel bojovat se svými dvěma sourozenci, kteří se věnovali krasobruslení.

„Mám velmi úspěšnou maminku, která byla velmi náročná. Věnovala se spíše mým dvěma sourozencům, sestře a bráchovi, protože se oba pohybovali v podobném sportovním odvětví. Krasobruslení a gymnastika má mnoho společných prvků. Táta se pak ohlížel spíše za mnou.”

„Nebylo to pro mě jednoduché, protože moji sourozenci byli už za mlada velmi úspěšní, zatímco já jsem byl v Baníku odmítnut. Nyní už je situace trochu opačná. Oni svoje krasobruslařské kariéry ukončili, zatímco já jsem přestoupil do West Hamu,“ vysvětluje.

Jeho přestup do nejvyšší anglické ligy se v říjnu roku 2020 jevil jako dobře promyšlené rozhodnutí, ačkoliv tehdy Kladiváři neměli na pohárovou Evropu vůbec pomyšlení. Před Coufalovým příchodem klub bojoval o setrvaní v Premier League, to už je však dnes minulostí.

„Po příchodu do West Hamu jsem mluvil pouze s asistentem Alanem Irvinem, se kterým jsme probírali moji práci na hřišti. S Davidem Moyesem, který byl chvíli mimo kvůli covidu, jsem se sešel až po dvou týdnech strávených v Londýně. Řekl mi, že jsem si vedl úžasně, což ani nečekal. Myslel si, že budu potřebovat nějaký čas, abych se adaptoval na fotbal v Premier League.“

Coufal a spol. si vedou skvěle nejen v Premier League, kde se pohybují na pozicích zajišťující účast v evropským pohárech, ale také na druhé frontě v Evropské lize. Tam se Kladiváři po ovládnutí dvojutkání s Lyonem probojovali až mezi nejlepší čtveřici turnaje. V případě celkového vítězství by se navíc klub poprvé v historii kvalifikoval do Ligy mistrů.




„Musím říct, že West Ham čeká proti Frankfurtu historická událost,“ neskrýval své nadšení pro boj o finále.

Český obránce ale musel v aktuální sezoně kromě týmových úspěchů a skvělé formy řešit i strasti, které mu přivodilo zranění třísel během evropského šampionátu hraném minulé léto. Na začátku února tohoto roku Coufal podstoupil operaci, nyní už ale spolu se Součkem vyhlíží čtvrteční semifinále.

➡️Nová Chelsea v La Lize? Abramovič jedná o koupi tradičního španělského týmu

„Nikdy se nevzdat je vryté v DNA West Hamu. Jsme bojovníci. Po operaci se mi toto hodně honilo hlavou. Měl jsem hodně času k tomu, abych se nakonec rozhodl hrát v doprovodu léků a tabletek.“

„Bylo to mé rozhodnutí, hrát i za cenu bolesti. Ale po zápase s Leicesterem jsem opět nemohl ani hrát, ani trénovat. Nedokázal jsem vylézt z vany, nešlo mi pořádně chodit. Moje žena i lékaři mi neskutečně pomohli,“ svěřil se.

„Jsem člověk, který si fotbal užívá. Při pomyšlení, že nemůžu pořádně kopnout do míče nebo poskytnou přesnou přihrávku, aniž bych u toho necítil bolest, jsem neměl vůbec hezký pocit. Fotbal jsem si ale znovu začal užívat a je to skvělé,“ zakončuje v pozitivním duchu rozhovor.